Přeju si..

6. listopadu 2010 v 15:07 | Puccini |  Mé povídky

Přeju si..


Každý den chodily rodiče s nadějí do nemocnice. S nadějí že stav šestnáctileté dcery Mariny trpící oztroušenou sklerózou nabral konečně lepší směr.Každý den zde chodily davy příbuzných a přátel, kteří chtěli Marinu rozveselit, nebo potěšit drobným dárkem. Vše se motalo kolem ní. Nebylo nikoho, kdo by se na rodinném setkání toužil bavit o něčem jiném než o ,,chudince malé Mariny´´. Marina byla nejen chytrá, ale i neobyčejně krásná.Hnědé lokýnky rámovaly andělský obličej a pod jejíma velkýma modrýma očima by roztál i kámen. Těšila se velké pozornosti všech dospělých.

Nikdo si však už nevšímal, koho každý den vyzvedávaly po práci ve škole rodiče a chodili na návštěvu do nemocnice.Dvanáctiletá sestřička Sandra, která vždy jen tak smutně z kouta pozorovala svýma zvláštníma zelenýma očima, které vykukovaly zpod havraních vlasů, dění kolem Mariny.Pokaždé když se Sandra koukala na svou sestru Marinu která byla obklopovaná svou rodinou a přáteli.Hned odešla na záchod zamkla se a nevylezla do té doby, dokud návštěvní hodiny skončily.Sandra velice měla ráda svou sestru ale stálých dva roky žila Sandra v samotě.Nikdy nic neříkala. Jen když o ní někdo náhodou zakopl a prohodil, že by měla být hrdá na svou sestru za to, že to všechno takhle zvládá, mlčky přikývla, ale v její malé hlavičce se honily úplně jiné myšlenky.Nechtěla přece tak moc. Jen aby si někdo jiný než rodiče vzpomněl na její narozeniny, aby si někdo všiml jejího hudebního nadání, nebo se jen optal, jak se má a hlasitými výkřiky oznamoval jak vyrostla. Nechtěla být přece středem pozornosti, chtěla jen tak málo, ale přece jen bylo rodičům vždy za těžko vyslechnou si jí, když se jako vždy bavili o Marině. Nebylo to však tím, že by měli mladší dceru méně rádi, ona to tak však nebrala.

Blížil se čas Vánoc a Sandra se jako vždy v tomto období stáhla ještě víc do sebe, než jindy.Zamykala se každý den v pokoji kde probrečela celičkou noc.Jednoho dne se všichni bavili, co koupí na Vánoce. Maminka se s milým úsměvem na rtech, který Sandra tak tolik milovala, otočila na mladší dceru a zeptala se: ,,A copak si ty budeš přát na Vánoce?´´ Sandra na ní zamyšleně pohlédla.A svým smutným něžným hláskem pravila ,,Přeji si to co má Marina, oztroušenou sklérozou.
 


Komentáře

1 Elis Elis | Web | 6. listopadu 2010 v 15:54 | Reagovat

jak som to čítala, tak sa mi slzy tisli do očí a na koniec, jak som prečítala čo povedala Sandra, wow, taký šok :D som čakala, že povie niečo ako viac pozornosti, ale toto... uff... je to smutné.. no, len teraz koho ľutovať.. ale máš dosť talent, lebo to je fakt super príbeh :) krásny, zmysluplný a zaujímavý :) palec hore :D

2 Slečna barevná Slečna barevná | Web | 7. listopadu 2010 v 20:03 | Reagovat

tyjo to je skvělééé

3 Veri Veri | Web | 14. srpna 2012 v 21:52 | Reagovat

Super povídka, úplně jsme se do toho zažrala :-)

4 drby-novinky drby-novinky | Web | 27. prosince 2012 v 11:04 | Reagovat

To je z nějaké knížky nebo si vymyslela ty? Moc mě to zaujalo... ;-)

5 puccini puccini | Web | 30. prosince 2012 v 3:10 | Reagovat

To jsem napsala já :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama